Práce z domova, tzv. Home office považovalo mnoho zaměstnanců v minulých letech jako benefit, který poskytují především společnosti zahraničních vlastníků. Vlivem pandemie se práce z domova rozšířila i mezi zaměstnance soukromé nebo státní sféry v ČR. Správa železnic uplatňuje a přiděluje zaměstnancům z důvodu vyhlášeného nouzového stavu a protiepidemiologických opatření práci na dálku, která ovšem nesplňuje dikci paragrafu 317 zákona č. 262/2006 Sb.
Podíl práce z domova v ČR vzrostl na základě dostupných dat z 4,5 % až na cca 30 % v druhé vlně pandemie. V současné době se významně změnil pohled a vnímání zaměstnanců, zaměstnavatelů i odborné veřejnosti na “home office“. Zaměstnavateli ani zaměstnanci nelze upřít práva a povinnosti jednoznačně dané zákoníkem práce, případně kolektivní smlouvou. Mezi povinnosti patří součinnost v analýze rizik nebo zdraví neohrožující pracovní prostředí, ergonomicky vybavené pracoviště včetně pracovních pomůcek. Při práci na PC by dle NV měla být k notebooku vždy připojena externí klávesnice s myší včetně zvlášť připojeného monitoru. Není myslitelné, aby zaměstnanec vykonával 8 hodin a více během směny veškerou práci na ergonomicky nevyhovujícím zařízení. Dále je velmi podstatná pracovní židle která by měla být polohovatelná, aby došlo ke správnému nastavení pracovního místa. Zaměstnanci by měli dbát i na fyzickou a duševní hygienu, která spočívá v pravidelném střídání poloh při práci, procvičení a protažení, pravidelné větrání místnosti a pitný režim. Negativní faktor je zraková zátěž při práci se zobrazovacími jednotkami. V oblasti duševního zdraví jsou stresory takto vykonávané práce především vnucené pracovní tempo, bohužel i méně očekávaný časový diskomfort, který může a často byl spojen s péčí o děti, nemocné členy domácnosti, on-line výukou, dětí, přípravou jídla apod.
Zásadní a neoddiskutovatelný je problém pracovních úrazů, které mohou vzniknout i práci na „home office“. V žádném případě není zaměstnavatel zbaven povinnosti PÚ vyšetřit a případně odškodnit, stejné povinnosti jsou i na straně zaměstnance, který má povinnost pracovní úraz nahlásit svému nadřízenému.
Je vysoká pravděpodobnost, že práce z domova je fenoménem této „nové „ doby a uplatňování či různé kombinace budou využívány i v následujícím období. Vždy by měly obě smluvní strany dodržovat zákonné podmínky pro ochranu zdraví a bezpečnost při práci zaměstnanců včetně eliminace negativních faktorů. Práce z domova může ušetřit náklady zaměstnavateli, ale neméně podstatný je vliv na duševní zdraví, které může vyústit i v poruchy či nemoci z důvodu izolace a nemožnosti sociálních kontaktů mezi zaměstnanci navzájem, osobní interakci zaměstnavatel - zaměstnanec apod. V rámci sociálního dialogu je nutné vždy nalézt optimum, které bude mít více přínosů než negativ pro obě strany.
