V posledních letech se veřejná diskuse zaměřuje na otázku zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Jedná se o kontroverzní téma s mnoha aspekty, které je třeba zvážit. Jako pracovník v železniční dopravě s 32 letou praxí v oblasti řízení provozu mám vážné obavy ohledně těchto změn a jejich potenciálních dopadů na naši profesi a zejména bezpečnost provozování železniční dopravy.
Řízení provozu v železniční dopravě vyžaduje mimořádnou koncentraci, rychlé reakce a vysokou výkonnost. Je naprosto nezpochybnitelné, že od věku 50 let rapidně klesá schopnost zaměstnanců soustředit se a vykonávat tuto náročnou práci, což potvrzují mnohé studie, které se v minulosti touto problematikou zabývaly. S postupujícím věkem se snižuje schopnost rychlé reakce a celková výkonnost, což může mít zásadní dopad na bezpečnost provozu železnice.
Prodlužování věku dožití je jedním z faktorů, který je třeba vzít v úvahu při rozhodování o zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Avšak je důležité si uvědomit, že zaměstnanci v naší profesi musí vykonávat svou práci kvalitně až do konce své pracovní kariéry. Pokud bychom vyžadovali, aby zaměstnanci řízení provozu pracovali i po dosažení věkové hranice 65 let, zvyšovalo by to riziko chyb s možnými fatálními následky pro provoz železniční dopravy.
V oblasti železniční dopravy je bezpečnost na prvním místě. Jedna chyba může mít katastrofální následky, včetně značných materiálních škod a bohužel i možných ztrát na lidských životech. Je oprávněné se ptát, zda chceme taková rizika přijmout. Zaměstnanci by měli mít možnost odejít do důchodu v době, kdy jsou stále schopni plnit své pracovní povinnosti s maximální profesionalitou a bezpečností neboť jen tak lze nadále zaručit bezpečné provozování železniční dopravy.
