Vážení kolegové, kamarádi, členové ADP,
máme zde volební rok a pro mě je to podnět k zamyšlení a rekapitulaci.
ADP je tu s Vámi téměř 10 let. Po tuto dobu jednáme se zaměstnavatelem, řešíme vaše každodenní malé problémy stejně poctivě, tak jako ty závažné. Ať už se bavíme o mimořádných událostech, zhoršených pracovních podmínkách, neplnění kolektivní smlouvy nebo vyjednání právě kolektivní smlouvy jako takové.
Proč jsme vlastně vznikli? Co jsme přinesli na pole odborů tak převratného, co tady ještě nebylo? Nová myšlenka? Nové metody? Radikální postoje? Nemyslím si. To tajemství je někde jinde. Je v lidech. V lidech s nadšením a velkým zájmem o to, aby problémy nezapadaly a nevyhnívaly. S chutí je řešit. Je to osobní přístup, občas i statečnost. Všichni znáte svého regionálního předsedu, všichni máte možnost setkávat se pravidelně s předsedou organizace a osobně říct svůj názor nebo podnět ke změnám. Je to o přístupu k práci. A že je to pořádný kus práce. Naše chuť pomáhat dokáže skály lámat. Jsme připraveni postavit se zaměstnavateli i s velmi nepříjemnými problémy a nenechat se odbýt. A to jsme, myslím, nejednou ukázali. Ať už šlo o kvalitu vašich pracovišť, pracovní dobu, rušení pracovišť, stejně tak jako o bezpečnost práce a ostatní běžné provozní problémy.
Je to právě o lidech. O těch, kteří ve svém volnu jsou pořád na telefonu připraveni vám pomoct, poradit, vyslechnout vás, naše členy. O těch, kteří po noční jedou na jednání. O těch, kteří po večerech vymýšlí akce a jejich realizaci, připravují faktury a podklady pro čerpání FKSP. O těch, kteří se snaží zajistit příjemnější pracovní prostředí pro nás všechny. Všechno to, nad rámec jejich pracovních povinností bez ocenění, ocenění nás všech! Jejich práce je nám samozřejmostí. Vždyť je to jejich povinnost…… NENÍ!
Ale, jak jinak si vysvětlit nezájem a neochotu se sejít, svým zájmem vyjádřit podporu, povzbudit, dodat sílu a chuť do další práce? Nezájem dát zpětnou vazbu, že práce kterou dělají je dobrá? Nebo není? V tom případě je právě volební rok ten pravý čas to změnit. Ale ani to se neděje.
Jsem zklamaná a smutná. Před skoro 10 lety jsem byla přesvědčená o tom, že to má smysl, že bojovat za ty, kteří to potřebují, je správné. Ale ….. je to skutečně tak?
Položme si tedy otázku. Každý jeden z nás. Potřebuji odbory? Potřebuji ty lidi, kteří za mě jsou připraveni a ochotni tvrdě pracovat a jít s kůží na trh? Mám já, jako jedinec, šanci vybojovat si stejné podmínky? Jsem schopen postavit se tváří v tvář přednostovi, řediteli a řešit svůj problém? Vím o jakou legislativu se opřít? Bude se se mnou, jako jedincem, vůbec bavit? Jsme jiní. Doufám. A tak pojďme to dát, všem těm, co uspěli ve volbách ve vašich regionech, najevo. A tam kde volby teprve chystáte, přijďte svou podporu vyjádřit osobně.
Díky, Vaše Šárka Jiroušková, členka VV ADP
