Na Oblastním ředitelství Praha (OŘ PRAHA) letos poprvé po mnoha letech nedošlo k podpisu dohody o seznamu zatížených pracovišť s vyšší výkonovou odměnou. Důvodem tohoto patu byl postoj jedné z odborových organizací, která se odmítla připojit k dohodě. Tento krok má dalekosáhlé důsledky pro zaměstnance a nastoluje otázky ohledně stability systému odměňování a role odborů v tomto procesu.
Podle článku 34 platné podnikové kolektivní smlouvy mají odborové organizace právo spolupodílet se na definování zatížených pracovišť, která následně po celý rok pobírají zvýšenou výkonovou odměnu. Tento mechanismus fungoval bez větších změn více než pět let, přičemž seznam pracovišť zůstával stabilní. Letos však došlo k bezprecedentní situaci, kdy jedna z odborových organizací odmítla podpořit stávající seznam a zároveň odmítla diskusi nad úpravou tohoto seznamu, čímž znemožnila dosažení konsenzu.
V reakci na tento vývoj se ředitel OŘ PRAHA rozhodl předat finanční prostředky určené na výkonové odměny přímo jednotlivým přednostům PO. Na některých PO již došlo k ústní dohodě s přednosty, kteří se zavázali rozdělovat prostředky na pracoviště stejným způsobem jako v minulých letech. Tento postup však nemá oporu v platné kolektivní smlouvě, neboť písemná dohoda nebyla uzavřena. Tím dochází k de facto degradaci benefitu, který byl odsouhlasen všemi odborovými organizacemi v rámci kolektivního vyjednávání.
Tato situace vyvolává řadu otázek ohledně stability systému odměňování a role odborových organizací v procesu definování pracovních podmínek. Zatímco někteří zaměstnanci mohou být spokojeni s tím, že výkonové odměny budou vypláceny i bez formální dohody, jiní poukazují na riziko nejednotného přístupu a možného nedostatku finančních prostředků zejména na PO Praha hl.n., kde je zdaleka nejvíce zatížených pracovišť. Ústní dohody navíc neposkytují stejnou míru právní jistoty jako písemné dokumenty, což může vést k dalším sporům v budoucnu.
Odborové organizace, které původně odsouhlasily mechanismus výkonových odměn v kolektivní smlouvě, nyní čelí kritice za to, že nedokázaly udržet jednotný postoj. Rozhodnutí jedné z organizací blokovat podpis dohody může být vnímáno jako snaha o získání většího vlivu, zároveň však přináší riziko destabilizace celého systému.
Ředitel OŘ PRAHA se ocitl v obtížné pozici, kdy musel najít řešení, které by umožnilo vyplácení odměn, aniž by porušil platnou kolektivní smlouvu. Jeho rozhodnutí předat prostředky přednostům PO sice řeší aktuální problém, ale dlouhodobě může vést k oslabení role odborových organizací a k nejednotnosti v přístupu k odměňování.
Tento případ ukazuje, jak důležitá je spolupráce mezi zaměstnavatelem a odborovými organizacemi při definování pracovních podmínek. Bez konsenzu a jednotného postupu hrozí, že benefity, na kterých se obě strany dohodly, ztratí svou hodnotu a důvěryhodnost. Do budoucna bude klíčové, aby všechny zúčastněné strany našly způsob, jak obnovit dialog a zajistit stabilní a spravedlivý systém odměňování pro všechny zaměstnance
