Ve středu 5. 3. 2014 jsme společně s výkonným místopředsedou Petrem Fučíkem absolvovali návštěvu moravské metropole – Brna. Cílem byly možnosti vzdělávání dopravních zaměstnanců a reálný pohled na práci v brněnském uzlu. Navštívili jsme výcvikové trenažéry a pracoviště výpravčích.

 

Část první – Signal projekt
První cíl naší návštěvy bylo edukační centrum společnosti Signal projekt v Brně Králově Poli. Zde nás přivítal Ing. Trnka ředitel společnosti, který pohovořil o vybudovaném edukačním středisku, kde je k dispozici výukový trenažér pro řízení železniční dopravy pomocí JOP (jednotné obslužné pracoviště). Výcvikový trenažér je vybaven moderními prvky s důrazem na simulaci skutečných závad či poruch nebo standardním režimem řízení práce v železniční stanici mezilehlé či v uzlu.

Na kolejišti se nachází celkem čtyři stanice, které jsou řízeny nezávisle nebo lze simulovat i dálkové řízení z jednoho pracoviště. Nechybí zde například automatický blok či rychlostní návěstní soustava. Nespornou výhodou je velmi kvalitně provedené modelové kolejiště v měřítku H0, které je vybaveno veškerými prvky, které jsou součástí simulovaných stanic či traťových úseků (PZZ, kolejové obvody, výkolejky, šnekový převod v elektrických přestavnících, zvukové efekty apod.). Součástí trenažéru je také deska nouzových obsluh, elektromagnetický zámek apod.

Mnozí kolegové výpravčí či traťoví dispečeři měli možnost absolvovat v těchto prostorech třídenní školení zaměřené na obsluhu či simulaci poruchových stavů. Jedná se o moderní a kvalitní formu výuky na zabezpečovacích systémech 21. století. Škoda jen, že zařízení JOP není doplněno GTN (graficko-technologická nadstavba), která by doplnila simulaci provozu k dokonalosti. Poděkování patří Ing. Nachtmanovi za zprostředkování návštěvy tohoto pracoviště. Fotogalerie trenažéru JOP v Brně.

 

Část druhá – DVI Brno
V budově železniční stanice Brno hlavní nádraží je umístěno dislokované pracoviště DVI (Dopravně vzdělávací institut), které je vybaveno dopravním sálem. Návštěvu tohoto skutečně reálného obrazu naší železnice jsme proto absolvovali velice rádi. Na konci roku 2013 byla ukončena modernizace tohoto dopravního sálu, kde je umístěno rekonstruované kolejiště v měřítku H0 a doplněno plně funkčními systémy zabezpečení jednotlivých stanic a traťových úseků. Ve standardním režimu je zapotřebí sedmi obsluhujících zaměstnanců (posluchačů), kteří v simulačních úlohách používají tato staniční zabezpečovací zařízení (Reléové zabezpečovací zařízení cestového typu, TEST (typové elektrické stavědlo), elektromechanické zabezpečovací zařízení doplněné dvěma stavědly s výhybkářskými přístroji a stavěcími pákami). K dispozici je i jedno hradlo s hradlovým přístrojem.

Nespornou výhodou je, že v tomto dopravním sále je umístěno vše co se běžně v řízení železničního provozu u SŽDC používá, vyjma elektronických stavědel s JOP. K dispozici je například expozice funkčních vnějších prvků zabezpečovacího zařízení (zámky – stojanový, výměnový, odtlačný, přenosný, přestavníky a jejich řezy, závorníky, klíčový přístroj atd.). V součinnosti s místním technikem lze simulovat veškeré poruchy na výše uvedených zařízeních, a také jejich identifikaci, odstranění či vypořádání se s nimi po dopravní stránce. Dle mého názoru je toto pracoviště unikátní, bohužel nevyužívané pro potřeby SŽDC. V dnešní době při nových nástupech do zaměstnání či zvyšování kvalifikace současných zaměstnanců (zkoušky D-03, D-05, D-07) není možnost si vyzkoušet obsluhu při nestandardních stavech (poruchy, výluky, mimořádnosti). Při výcviku se sice zaměstnanec podílí na obsluze zabezpečovacího zařízení pod dohledem, ale k samostatnému řešení poruchy, nasazení přenosného zámku, přetočení výměny či nešťastný vjezd na obsazenou kolej si zaměstnanec vyzkouší, až v okamžiku, kdy bude na pracovišti sám a pod psychickým a časovým tlakem, což může zvýšit pravděpodobnost vzniku MU.

Potenciál dopravního sálu by se měl efektivně využít pro naše dopravní zaměstnance nebo i při rekvalifikaci na návěstní techniky. Jak zní známé přísloví „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti" má i v řízení železničního provozu své opodstatnění a váhu. Fotogalerie dopravního sálu DVI v Brně.

 

Část třetí – pracoviště výpravčích Brno hl. n.
Po prohlídce dopravního sálu jsme navštívili přednostu a náměstka PO Brno, kde jsme společně diskutovali nad problematikou brněnského uzlu a odměňování výpravčích na exponovaných pracovištích. Následně jsme absolvovali prohlídku dopravní kanceláře v žst. Brno hl. n. Jestliže se neustále vede dialog se zaměstnavatelem o náročnosti povolání výpravčích, tak rozhodně v Brně patří mezi nejnáročnější po dopravní stránce i technickém zabezpečení.

Dopravní kancelář je podobná muzejní expozici, které dominuje řídící přístroj a kolejové desky s reliéfem kolejiště. Ve směně pracují dva výpravčí (traťový a dispoziční) a dvě operátorky (mankan, informační systémy). Při pohledu na plán obsazení dopravních kolejí je ihned pochopitelné, že tato železniční stanice není určena pro výpravčí bez dopravního citu a dokonalých znalostí místních ustanovení. Kapacita stanice je bohužel velmi omezená, a proto je nutné provádět technologické úkony i v jiných v obvodech odpovědnosti. Z těchto důvodů jsou například i některá stavědla obsazena nejen signalisty, ale i výpravčím (např. St. 5). Měli jsme možnost hovořit s kolegy o jejich práci a místních zvláštnostech a využili jsme i prohlídky věžových stavědel č. 4 a č. 5. Bohužel jsme byli limitováni časem, takže prohlídku celého uzlu bychom nestihli, ale věřím, že by stála za to.

Při diskusích se objevovala stejná témata jako v jiných částech republiky, hlavně otázka odměňování a pracovních podmínek. Existuje potřeba řešit tyto palčivé problémy na těchto pracovištích, kterých je na síti SŽDC minimálně kolem dvaceti a náležitě je ohodnotit, což bude úkolem všech odborových centrál již 10. 3. 2014 na jednání s personálním ředitelem SŽDC.